Prihoda Journal

Z Hlinska do mexického Irapuata. Pracovní cesta výrobního ředitele firmy Příhoda vedla i do města barev a stříbra

Irapuato ve státě Guanajuato je známé jako světová metropole jahod. Pro firmu Příhoda má ale ještě jeden význam – právě tady od roku 2017 funguje její mexická výrobní pobočka Prihoda México SA de CV. Vyrábějí se zde textilní vyústky a potrubí pro zákazníky v regionu, který je od Hlinska vzdálený tisíce kilometrů, ale pro firmu je důležitou součástí jejího globálního působení.

Irapuato jako výrobní zázemí Příhody pro Ameriku

Mexická pobočka je součástí mezinárodního výrobního zázemí společnosti Příhoda. Firma má kořeny v Hlinsku, ale její textilní systémy distribuce vzduchu dnes pomáhají distribuovat vzduch v různých typech budov a provozů po celém světě. Právě závod v Irapuatu pomáhá firmě obsluhovat zákazníky napříč americkým kontinentem. Díky místní výrobě je firma blíž projektům, které vznikají v Mexiku i dalších zemích Ameriky, a může lépe reagovat na jejich konkrétní požadavky. Pro výrobního ředitele jsou podobné návštěvy důležité i kvůli osobnímu kontaktu s týmem a pohledu na každodenní fungování závodu. Irapuato je ale zároveň město s výraznou vlastní identitou. Jahody se tu promítly i do přezdívky místního fotbalového týmu Los Freseros – Jahodáři. Celý region je navíc známý zpracováním kůže. Jezdecké boty, opasky nebo kožené klobouky tu nejsou jen turistickou zvláštností, ale součástí místního řemesla. „Pořídíte je za zlomek ceny v Česku. Nebo za podobnou cenu jako u nás, ale v luxusním provedení,“ říká výrobní ředitel Jiří Štangler. Nad oblastí se z hory El Cubilete zvedá mohutná bronzová socha Krista Krále. Měří zhruba dvacet metrů a patří k výrazným symbolům kraje.

Guanajuato: město barev, stříbra a úzkých uliček

Nedaleko Irapuata leží Guanajuato, hlavní město stejnojmenného státu. Často se o něm mluví jako o jednom z nejkrásnějších a nejbarevnějších měst v celém Mexiku. Leží ve vyšších oblastech středního Mexika, v horském údolí chráněném svahy regionu Bajío. Pestrobarevné domy se tísní na strmých svazích, mezi nimi se klikatí úzké uličky a koloniální architektura kontrastuje s vyprahlým okolím. Původní osada se během stříbrné horečky proměnila ve významné těžební město. Právě z této doby pochází velká část koloniální architektury, která je v historickém centru vidět dodnes. Guanajuato je sevřené, živé a plné zákoutí. Většina památek je soustředěná v dosahu centra, takže město nejlépe poznáte pěšky. Díky své hornické minulosti má Guanajuato ještě jednu zvláštnost. Část dopravy vede mimo běžné ulice, v bývalých důlních chodbách pod městem. Nahoře tak zůstává víc prostoru pro pěší, studenty, pouliční jídlo a každodenní ruch. Město je také univerzitním centrem. Místní s nadsázkou říkají, že když se člověk podívá z kopce od sochy El Pípila na střechy domů, všude tam, kde vidí slunečník, sedí studenti u piva.

Mexiko jako z filmu Coco

Když si člověk představuje Mexiko podle filmů, může mít v hlavě velmi rozdílné obrazy. Často se mu vybaví buď temnější obraz země spojený s násilím a drogovými kartely, nebo naopak barevný animovaný film Coco. Právě Guanajuato má podle Jiřího Štanglera mnohem blíž k tomu druhému. „Ze Sicaria (amerického thrilleru z prostředí drogových kartelů) jsou tam vlastně jen policejní a vojenské hlídky. Jinak je to prostě Coco,“ říká.

Film Coco se inspiroval mexickým prostředím, folklorem, architekturou i rodinnými tradicemi. V Guanajuatu je podobná atmosféra vidět přímo v ulicích – v barevných domech, hudbě, pouličním jídle, kostelech, řemeslech i každodenním ruchu. S Guanajuatem je ale spojená i důležité období mexických dějin. Stát sehrál nepostradatelnou roli během mexické války za nezávislost v letech 1810 až 1821. Ve městě stojí i bývalá sýpka Alhóndiga, která během bojů sloužila jako improvizovaná pevnost. Na jejích rozích byly později vystaveny uťaté hlavy čtyř hlavních vůdců povstání z roku 1810.

Je to tvrdý detail, který kontrastuje s barevností města. I to ale ke Guanajuatu patří – krása, ruch, historie i silné příběhy se tu prolínají na každém kroku.

Tacos, Bohemia a návrat k práci

Mexiko se podle Jiřího Štanglera musí také ochutnat. Nejde jen o pálivá jídla, jak si je často představujeme v Evropě. Mexická kuchyně je pestrá, regionálně rozdílná a její chuť silně ovlivňuje i prostředí, ve kterém ji člověk ochutná. „Nakonec zjistíte, že sebelépe připravené mexické jídlo u nás je jen přiblížením toho, co ochutnáte přímo v Mexiku,“ dodává. A pokud se českému návštěvníkovi zasteskne po pivu, může narazit na značku Bohemia. V Monterrey se vyrábí už od roku 1905 a ležák Pilsner chutná přesně tak, jak by člověk podle názvu očekával. Cesta Jiřího Štanglera do Mexika tak nebyla jen návštěvou výrobního závodu v Irapuatu. Ukázala i prostředí, ve kterém mexická pobočka Příhody funguje – kraj jahod, kůže, stříbrné historie, barevných měst a silné atmosféry. Textilní vyústky jsou technický výrobek, ale za jejich výrobou stojí konkrétní lidé a místa. V Hlinsku, v Mexiku i všude tam, kde Příhoda díky svým pobočkám a partnerům působí.